Nic to nezmění

9. června 2017 v 23:55 | Mamlena |  píšu

Od mala jsem svou filosofii řídila vždy tím, že se věci dějí tak, jak mají. Že je nelze ovlivnit. Odborně bych to nazvala teorie Šípkové Růženky. Je jedno, kolik úsilí vynaložíte, abyste tomu zabránili. Pokud se něco stát má, prostě se to stane. Tato teorie mi v podstatě vždy vše vysvětlila větou "cokoli se děje, je správně", a tak mi pomáhala ospravedlnit všechno špatné, co mě v životě potkalo. Díky ní jsem věřila, že je to i přes všechnu bolest to nejlepší, jak to dopadnout mohlo, že všechny ostatní alternativy by vyšly mnohem hůř. Tak jsem byla schopná vyjádřit vděk, i když mi život podkopl nohy. Zároveň jsem se oprošťovala od pochybností. Pokud vše dopadne nějak nezávisle na mých činech, mohu svá střemhlavá rozhodnutí mrskat hlava nehlava tak, jak se mi chce. Nikdy jsem nepochybovala o svých činech v minulosti, nikdy jsem svých rozhodnutí nelitovala, nepřemýšlela "co kdyby". Stalo se to tak jak mělo a já rychle pouštěla z hlavy lidi, místa, předchozí pocity.

Řeknete mi asi, že jsem chladná. Takhle přemýšlet je velmi neosobní a bez emocí. Slyším to celý život. Dnes jsem se však poprvé v životě přistihla, jak usilovně přemýšlím, jakým způsobem změnit budoucnost. Pohromu, kterou před sebou vidím jako písečnou bouři a které se bojím. Způsobila to láska. Poprvé v životě se bojím přimhouřit oko. Najednou věřím, že i naprostá maličkost, změní chod vesmíru. Že odvrátí nebo naopak umožní nebezpečí. Poprvé se bojím konat a zároveň se bojím nekonat. Láska člověka činí tak neskutečně zranitelným.

Celý život se vyhýbám všemu, co mě sune ke dnu a dělá mě slabou. Je tak strašně složité spolu vyjít. Kolik je rozvodů a rozchodů. Lidé dnes radši svatby ani nechtějí. Proč taky? Proč si tohle dělám?
Proč to všeobecně všichni děláme?
Kvůli sexu? Kvůli sociálnímu statutu?
Protože se to od nás očekává?
Protože se bojíme samoty?
Protože chceme druhého vlastnit? Mít ho jen pro sebe?

Láska člověku motá hlavu, činí ho emocionálně závislým. Dohání ke stavům, kdy druhému visí na rtech, donutí ho vše zahodit a hodiny zaznamenávat každý záchvěv mimiky v obličeji druhého. Brání soustředění, kariéře, člověka stresuje, vysiluje a pomalu zabíjí. Všechny pohádky hovoří o tom, že zůstat šťastná až do smrti s člověkem, kterého nade vše milujete, je to nejkrásnější, co vás může potkat. Ideál tak silné lásky jako Romeo a Julie nikdy nemůže být šťastný, protože svou přítomností zabíjíte jeden druhého. Paradox je, že svou nepřítomností taky. Usilujeme o bezmeznou lásku a na druhou stranu pak v poradnách brečíme, že v našem vztahu bolesti převažují štěstí. Vztah je plný bolesti, hádek a slz, protože láska a klid v duši se naprosto vylučují. Perfektní instagramové, pohádkové vztahy neexistují. Tak si vyberte.
Já bezmezně miluju. Je jedno kolik úsilí vynaložím, abych tomu zabránila a znovu věřím, že je to správně.

Pokračuj na: Proč touží člověk po moci?

Pokud se Ti moje tvorba líbí, udělej mi radost sdílením, likem nebo komentářem. Díky! :)

© Mamlena
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaká z mých videjí máš nejradši?

Highlights & Funny moments 0% (0)
Covery 0% (0)
Gameplays 100% (1)
Vlogy 0% (0)
Sketche 0% (0)

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra | Web | 10. června 2017 v 0:47 | Reagovat

Keď to vidíš takto... =D
V mojom svete som opustila všetko čo som mala pre jedného bláznivého chlapa. Čoskoro nás čaká prvé výročie, snívame o svadbe a každý deň sa rozosmievame. Uvidíme, čo to dá ale nemenila by som môjho muža za nič na svete.
Je to len o uhle pohľadu...

2 D | Web | 10. června 2017 v 1:16 | Reagovat

Na jednu stranu tenhle pohled na svět chápu, na druhou si nedovedu představit, jak bych sám sebe uklidnil tím, že mé zdravotní problémy jsou vlastně tím nejlepším, co mě mohlo potkat. Čím déle mě bolí celý člověk, tím spíš si říkám, že lepší alternativa by byla, kdybych pošel.

3 photo editor | E-mail | Web | 10. června 2017 v 3:31 | Reagovat

Thanks for sharing your story."No matter how much effort you expend to prevent that. If something should happen, it just happens". So I think Instead of regretting the past, one should think positively for future plans.

4 GVKB | E-mail | Web | 10. června 2017 v 6:53 | Reagovat

:-) Digitalizace vše optimalizuje a chyby eliminuje:-)

Je třeba pochopit to, že genetický ubožák je špatný zaměstnanec, a je třeba jej optimálně globálně eliminovat, aby zde místo něj byl inteligentní GVKB robot, který nelže a nekrade. To že narůstá nezaměstnanosti, je jasným důkazem toho, že zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat ubožáky, a raději používají; stroje, roboty, počítače.
Podívejme se na středoškoláky a vysokoškoláky, jak uboze a draho pracují, a na co šáhnou, to poškodí nebo to ukradnou. Střední a vysoké školy se stali továrnami na parazity, je třeba globálně uzavřít střední a vysoké školy, lidem bude muset globálně stačit základní vzdělání, a od 15 let bude každý muset fyzicky pracovat, protože zaměstnavatelé potřebují mladé zaměstnance.
Zavede se eliminování lidí, kterým je více než 40 let, zaměstnavatelé nestojí o zaměstnance, kterým je více než 40 let, protože pracují pomalu a mnoho chybují, taky jsou často dlouhodobě nemocní. Na pozicích nadřízených, budou jenom GVKB roboti, a lidi zde budou jenom na fyzickou špinavou práci. Roboti budou neustále měřit u lidí rychlost a chybovost, špatné zaměstnance budou GVKB roboti eliminovat, aby ekonomika optimálně fungovala.
Počet lidí na světě GVKB roboti optimalizují tak, aby pro lidi bylo dostatek ubohé práce za ubohou mzdu, kterou nechtějí dělat hodnotní GVKB roboti. Jelikož by mohli lidi mít na svoje děti špatný vliv tak se děti od dvou let, umístí do výchovných GVKB táborů, kde se o výchovu postarají jenom GVKB roboti, a při vojenské výchově eliminují nekvalitní ubožáky.

5 Eliss | Web | 10. června 2017 v 11:29 | Reagovat

Pravá láska není jednoduchá, je třeba se o ni prát každý den a můžeme ji ztratit aniž bychom věděli jak...

6 Mamlena | E-mail | Web | 11. června 2017 v 3:52 | Reagovat

[1]: Můj článek je úvahou nad nesmyslností lásky, nad tím, kolik bolesti způsobuje a poslední dva řádky vysvětlují, že i přesto, že si toto všechno uvědomuji, do toho jdu a věřím, že to dobře dopadne. Článek je věnovaný mému příteli, se kterým teď plánujeme bydlet. Takže v tom nejsi sama :D

[2]: Tohle mě moc mrzí a naprosto k tomu nemám, co říct. Nikdy nevím, jak bych mohla lidem se zdravotními problémy pomoct cítit se lépe. Vždy může být hůř. Člověk by měl ocenit, že není. Už jen možnost vidět krásu světa, když člověk se dostane na nějakou vysokou horu a podívá se dolů, za to můžeme být vděční. Jinak vážně nevím :(

[3]: Exactly, I dedicated to this topic many of my articles. One of them that talks about this thought more detailed is this one http://mamlenky.blog.cz/1612/kazdy-okamzik-meni-zivot , I expressed myself on the future plans and regretting past there.

[5]: Naprosto souhlasím, Eliss :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

TOPlist