Leden 2017

Okno do duše oko

26. ledna 2017 v 19:40 | Mamlena |  píšu

Nedávno se mě v LoL chatu kamarád zeptal, kolik je mi let. Otevřela jsem kalkulačku a odečetla 2017 od 1994. Faktorem samozřejmě je, že jsem rozená blond. Jak se ale stalo, že jsem začala ztrácet pojem o čase? KDY? Děsí mě, že si nepamatuju jaké je datum nebo že je zrovna úterý. Někdy ale spletu dokonce i rok! To už jsem tak stará? Ze všech stran se doslýchám, jak je dnešní doba uspěchaná. To je pravda. Říkám si, že to může být příčinou a abych mohla s "uspěchanou dobou" zápasit, pokusila jsem se nejdřív nepřítele chápat.

Co je ta uspěchanost? Původně jsem si myslela, že jde o chybu v našem myšlení, nedostatek myšlenkové disciplíny, neschopnost uklidnit sama sebe. Stresujeme se z věcí, které kolem dokola vlastně důležité nejsou a to jen proto, že je za důležité považujeme my. Podle teorie "My spěcháme sami na sebe" jsem se několik let snažila řídit. Námaha udržet si hlavu chladnou i pod nátlakem nekončících povinností, ale vždycky vyústila v ještě větší vyšilování. Nyní jsem nebyla vystresovaná jen z toho, že nic nezvládám, ale nově i z toho, že se z toho stresuju, i když nemám. Došlo mi, že svět nefunguje tak, že by si člověk ve své mysli vybral, zda na sebe může spěchat nebo ne... nebo ano?

Jela jsem tramvají, dívala se z okna a zničehonic viděla "uspěchanou dobu" v hmatatelné podobě, reálnější než kdy dřív. Uvědomila jsem si, co nám v porovnání s minulostí schází. Nejde o ta auta, semafory a pilné uspěchané občany. Jde o to okno. Rozhlédla jsem se po tramvaji, kde si lidé střídavě četli, spali se sluchátky v uších nebo hráli na mobilu. Víte, jak rychle ubíhá při takových činnostech čas? Proč se lidé nezastaví a nedívají z okna? Není to proto, že by si na to chvilku nenašli...

Samozřejmě je to nuda. Kdo by se půl hodiny díval z okna, když může poslouchat hudbu nebo hrát? V důsledku toho nám ale chybí sebereflexe. Nejsme zvyklí trávit čas sami se sebou. U babičky jsem zběžně listovala starou knížkou, kterou jsem našla na stole. Jednalo se o tipy nějaké jeptišky, jejíž jméno si nepamatuju. Zaujala mě ale stránka s titulkem "Rady pro klidné spaní", kde se mimo pití meduňkového čaje a čtení autorka rozepisovala i o večerní procházce a "srovnání mysli". Podle ní by člověk neměl usnout, dokud není srovnaný se sebou a s životem, který žije. Došlo mi, jak je čas trávený sama se sebou
vlastně důležitý. Proč tomu nepřikládáme váhu?

Nějakým zvláštním způsobem si moc dobře uvědomujeme, kdy časem plýtváme. V posledních letech se tomu říká prokrastinace. Co tedy za prokrastinaci nepokládáme? Práci a... socializaci. Časem neplýtváme, pokud jsme produktivní nebo pokud ho trávíme s někým. Vztah se sebou samým je ale přeci také socializace a jak důležitá! V teorii konfliktů totiž každý problém vzniká vždy u člověka v hlavě. Pokud si člověk konfliktu nevšimne, nevznikne problém. Lidé mají tendence říkat, že za jejich nespokojeností stojí počasí, partner, někdy dokonce politická situace či " se prostě nedaří". Na internetu hledají další důvody, nad kterými se mohou vesele rozčilovat. Obracejí se tím ale zády k človíčkovi uvnitř, který brečí a chce si promluvit, proč je mu doopravdy tak zle. Přehlíží a přeřvávají sami sebe. Měli by si sednout, zastavit čas a dívat se z okna. Uklidnit se, uvědomit si, za co jsou v životě vděční, omluvit se si za to, že ignorovali svoje vlastní city. Obnovit vztah se svojí duší.

Pokračuj na: Každý okamžik mění život

Budu ráda, když článek budete sdílet dál! <3
© Mamlena

Příroda zimní Prahy

18. ledna 2017 v 17:13 | Mamlena |  fotím








Pokračuj na: Čechy krásné, Čechy mé #1

© Mamlena

The Ultimate Winter Guide 2017

9. ledna 2017 v 22:19 | Mamlena |  točím
na mobil:

TOPlist