Prosinec 2016

Příběh z románu - 3.díl

29. prosince 2016 v 12:49 | Mamlena |  Příběh z románu
Celá rozrušená se rozhodla dát si koupel. Hlavou se jí honily myšlenky jedna horší než druhá. Co když ji opustí, už nikdy nebudou spolu? Miluje ho jako ještě nikdy nikoho nemilovala, ale řekla mu to vůbec někdy? Vše vyčítala sobě a koupel jí dala až moc prostoru k přemýšlení.
Šla zkontrolovat poštu. Před dveřmi ji překvapil velký balíček čokolády s krásnou bílou růží a rázem byly všechny chmury pryč. Přestože na dárku marně hledala Johnovo jméno, musel to přeci být on! ,,Přecijen mě miluje!" myslela si. Nebyla to ale pravda a to John moc dobře věděl. Spěchal na smluvené místo, kam by Rebecca nikdy nevkročila. Posadil se do hlučné hospody a čekal...

,,Páni, píšu už 4 hodiny v kuse!" všimla jsem si hodin. Ráno jsem se vzbudila brzy a nemohla zabrat, tak jsem se pustila do psaní už od sedmi. Vypnula jsem počítač a řekla si, že bych měla proti všem svým zvyklostem přecijen vyjít ven. Doma ho asi nepotkám, že...
Generálkově jsem se tedy oblékla do úboru, o kterém mi Deniska tak přesvědčivě básnila. Vynasnažila jsem se i s účesem, make-upem, narovnat záda a... Ehm, vyrazila jsem jen do obchodu. Cestou domů jsem se ale ještě schválně stavila v parku a sedla si na naši lavičku. Bylo krásně. Sluníčko mě pálilo do tváře, šplouchaly rybky v rybníce, ale on tam nebyl. Nijak zvlášť zklamaná jsem z toho nebyla, i když si to možná trochu namlouvám. Svět se nezblázní z toho, že jsem se já najednou rozhodla, že by se zbláznit měl. Navíc jsem tak nějak cítila, že tu náhodu neoklamu tím, že sem budu chodit častěji.
Doma jsem se svalila před televizi a otevřela si balíček chipsů. Je to takový protipól, co potřebuji pro rovnováhu, když se nějak na chvíli snažím. Večer jsem vydupala nahoru a odhodlala se znova pokračovat ve psaní. Počítač zafuněl, naběhl a otevřel mi mou knihu, na to ale zapraskal a zdechnul. Z mé knihy zbyla černá obrazovka. ,,No to né! To né. Potřebuju psát, musím na to rychle někoho sehnat, vydavatelství na mě tlačí." problesklo mi hlavou.
Psala jsem už třetí díl své knihy, proto byl poměrně v očekávání. Já sama počítačům nerozumím ani za mák. Zkusila jsem zavolat Deni, přecijen je na spoustu věcí moc šikovná. Na její um jsem ale spoléhala chybně. ,,Ani náhodou! Podezřívám všechnu elektroniku, že se mě snaží zabít!" smála se. Budu ho muset zítra zanést do opravny a to ho sotva unesu. Bohužel ale není nikoho, kdo by mi pomohl.
To jsem dopadla. Ráno jsem nevstávala nadšeně. Hodila jsem na sebe jen džínsy a plandavé tričko a řekla si, že nejlepší bude, když tam skočím hned, ať to mám rychle za sebou. Popadla jsem počítač a šla jsem. Vešla jsem do prodejny upocená a zadýchaná a s bouchnutím položila těžký počítač na pult. Narovnala jsem si záda a rozhlédla se kolem sebe. Pěkná prodejna. Vím, že tu je, ale nikdy jsem nevkročila dovnitř. Můj starý a právě rozbitý počítač mi ještě kupoval taťka, než jsem se odstěhovala, problesklo mi hlavou. Obsluha nikde, a tak jsem jen stála a čekala. Stála... a čekala, postupně jsem začínala bublat.

Krve by se ve mě nedořezal! Zpoza rohu vyšel On. Pozdravil a krásně se na mě usmál. Svetr na něm plandal, jak se nahnul nad pult. Tak trochu jsem zase panikařila. ,,Omlouvám se, dělal jsem něco vzadu." znovu se usmál. Vzápětí mu ale úsměv zmrzl. Můj obličej byl pravděpodobně naprosto bez výrazu
,,Co pro vás můžu udělat?" zeptal se už vážněji. ,,No.. můj počítač se rozbil." vysoukala jsem ze sebe neomaleně. Vážně?! Musím na něj mluvit jako malý dítě? A vážně jsem ho ani nepozdravila? Panebože! Cítila jsem, jak se mi horkem zalil obličej. Určitě jsem úplně rudá.
,,Doobře, tak já se na to podívám. Můžete se tu zastavit zase zítra?" bral z pultu počítač, jakoby vůbec nebyl těžký.
,,Páni! Já... ho uvidím znova?" pomyslela jsem si. ,,Ano, zítra..." zakoktala jsem.
,,Mhm, zítra." opakoval nemotorně. Otočila jsem se k východu, náhle jsem si ale uvědomila...
,,Na shledanou" vypadlo ze mě soustředěně. ,,Na shledanou!" odpověděl mi.

Byla jsem zklamaná. Byla jsem naštvaná sama na sebe.
Všude ho vyhlížím, tolik se na něj těším a tohle je to, na co jsem čekala? Tohle měl být náš první rozhovor? Například Denisa by ho klidně hned pozvala na rande, sršela by vtipem a byla neodolatelná jako vždycky. Já mu řekla, že můj počítač se rozbil. Proč nemůžu mít mozek, který funguje normálně?! Domů jsem došla nezvykle rychle a celou cestu jsem cítila stažený krk. Vydupala jsem schody, sáhla do knihovny a zběsile listovala svou první knihou. Bylo tam popsáno, jak se poznali Rebecca s Johnem.

...Bylo už pozdě, a tak se Rebecca rozloučila a vyrazila domů. Po cestě se ale spustila bouřka. Byl takový liják, že Rebeccu zahnal do restaurace, kolem které procházela. V tu chvíli si uvědomila, že má vlastně i trochu hlad, a tak si objednala něco k jídlu. V jídelním lístku vybrala zapečené těstoviny se sýrem, oznámila to číšnici a čekala. Jak čekala, rozhlížela se po restauraci, když ji zaujal muž sedící u stolu naproti ní. Seděl vzpřímeně přímo kousek před ní a hleděl na ni hnědýma očima. Rebeccu to znejistělo. Zapomněla na sklenici v ruce, ze které se původně chtěla napít a tak ji zůstala neobratně viset ve vzduchu. On jakoby se zarazil a podíval se na ni nechápavě. Ve vteřině se ale sehnul a rychle vzal svou sklenici.
Usmál se, přikývl hlavou a pozvedl ji. Vypadalo to, jako by si s Rebeccou chtěl připít.
Rebecca se stydlivě pousmála. On se zvedl a došel přímo k jejímu stolu: ,,Smím si přisednout, slečno?"
přikývla ,,Jmenuji se John ..."

,,Takhle to má vypadat, sakra!" zlostně jsem zaklapla knihu.



Melanie Martinez - Pacify her (cover)

18. prosince 2016 v 17:46 | Mamlena |  covery
na mobil:

Pokračuj na: Příběh z románu - 1.díl




Zvíře v srdci mých partnerů

14. prosince 2016 v 22:52 | Mamlena |  píšu
Jsem člověk vztahový, který je nerad sám, a tak jsem od svého prvního dlouhodobého vztahu tj. od čtrnácti let s krátkými pauzami vždy s někým byla. Určitě se nedá říct, že bych partnery střídala jako ponožky, mé vztahy byly obvykle dost dlouhé. Nějakým způsobem to ale nikdy nebyl ten pravý, a tak jsem hledala dál... O tom ale mluvit nechci. Proč to zmiňuji je taková zvláštnost, která se všech mých partnerů do jednoho týká. A to, že jsem o každém vždy již od začátku vztahu schopna stoprocentně říct, jaké je zvíře. Nijak jsem se tím nikdy netajila a často partnery daným zvířetem i oslovovala! Co je mi ale záhadou: Jak mě to vůbec napadlo?

Zvířata se vždy různí: Jeden byl tygr, další zase drak, opičák, medvěd nebo ještěrka. Je možné, že lidé produkují nějakou zvláštní energii, která mě nutí k takovým závěrům dojít? Nebo snad měli jen podobné zvířecí grimasy? Řekla bych, že jsem se asi nevědomky řídila tím, co jsem vycítila z jejich srdce. Proto jsem pravděpodobně zvíře nikdy nepřiřadila nikomu jinému, protože ostatní tak dobře neznám. I dnes bych dala ruku do ohně za to, že zvíře perfektně odpovídá jejich povaze takových, jaké jsem je znala.

Možná každého povaha odpovídá některému ze zvířat, ale je hluboko v srdci, že ji vidí jen ti nejbližší.

Nebo mi jenom hrabe a v minulosti tomu nebylo jinak.


© Mamlena

Highlights & Funny moments #2 WU SPECIAL EDITION

11. prosince 2016 v 20:51 | Mamlena |  hrajem
na mobil:

Update

10. prosince 2016 v 18:24 | Mamlena |  aktuálně
Ahoj, moji,
jsem ze své nové barvy naprosto nadšená! A nadšená je slabé slovo! Nikdy bych neřekla, že mi něco takového kdy udělá tak ohromnou radost. Ještě větší radost mi ale dělá snad ta nejlepší věc, co jsem si kdy koupila, a tou je tahle pandí lampička (ZDE). Mám teď dost školy, mimo projektů sepisuju hlavně bakalářku, a tenhle parťák mi dělá společnost neúnavně po celé dny i noci. A pak že se štěstí nedá koupit :D

Tentokrát mám v plánu videjí víc, tak uvidíme, co se jak stihne. Konkrétně je to Highlights & Funny moments #2, covery, na které se každý den učím lyrics a můj první collab s mojí skoro ségrou Áďou (ZDE). Tak odebírejte můj YT kanál (ZDE), ať jste v obraze.

Udělala mi dneska upřímnou radost i návštěvnost. Původně jsem si myslela, že se TopListu rozbilo počítadlo a chtěla jsem jim psát stížnost.
...než jsem si teda všimla komentářů u článku (ZDE). Na všechny do jednoho jsem odpověděla, tak doufám, že je to dostatečně motivující nebát se komentáře psát :D

Děkuju moc, mějte se krásně :3

Každý okamžik mění život

8. prosince 2016 v 16:39 | Mamlena |  píšu
Téma týdne mi tentokrát příjde dost osobní. Je spousta věcí, co mi změnilo život, ale nemyslím si, že je třeba o nich psát. Nemyslím si totiž ani, že je třeba nad nimi ještě přemýšlet a vytahovat je někde ze zátylku znovu do spánků. Nějakým zvláštním způsobem si nerada vybavuji minulost. Není to tak, že bych ji zapomněla, prostě mi jen nepřiíjde důvodné o ni přemýšlet. Možná právě proto, že si ji pamatuji realisticky, vím, že v každém dobrém momentu se v tu chvíli událo i něco špatně a v každém špatném momentu zase něco dobře.

Na co budu přemýšlet nad lidmi co v mém životě byli a už nejsou, nad místy na která jsem chodila a už nechodím? Proč se trápit tím, co jsem dřív dokázala a už nedokážu? Nebo bych naopak měla vzpomínat na to, jak mi to v začátcích nešlo? Každý moment nám mění život. Každý den nás dělá tím, kým jsme. Měníme se zkušenostmi a vědomostmi. Bereme si z minulosti ponaučení. Člověk by si měl uvědomovat, co se děje, a jak okamžik míjí, neohlížet se za ním. Žít přítomností a dívat se dopředu. Plánovat.

Člověk žijící minulostí se zastavil a nemůže být šťastný. Štěstí není konečný stav nebo splněný cíl, ale cesta. Člověk hledící do budoucnosti má směr, kterým jde. Každý zmateně bloudí, dokud ho nenajde, je flegmatický k sobě, je flegmatický k světu. Bez cíle je člověku jedno, jak žije, jak vypadá i jestli vůbec jí. Takovému člověku dejte směr, důvod proč se těšit na zítra. Nemá smysl topit ho v myšlenkách na minulost.

Ten, kdo cíl má a usilovně se za ním žene, obvykle ani důvod přemýšlet nad minulostí nevidí. Upřímně si myslím, že by na to v ideálním případě ani tak trochu neměl mít čas. Přemýšlí totiž nad tím, co dělá teď a plánuje, jak k cíli lépe směřovat a ještě lépe ho naplňovat. Pokud se například někdo stal otcem a jeho cílem je být dobrým otcem, na co bude přemýšlet nad minulostí? Měl by si přeci užít každého přítomného okamžiku se svým dítětem a přemýšlet, co všechno udělat, aby byl ještě lepším otcem do budoucna. Pokud si někdo přeje mít šťastné manželství, neměl by hledět na věci, co se staly, ale vnímat, jaký pohled má partner na věci teď a soustředit se na způsoby, jak ho činit šťastným nejen teď, ale i v budoucnu.

Žijeme život podle toho, jací jsme. To je tvořeno z části výrobou a z části tím, čím jsme si prošli. Nejedná se ale jen o ty "velké" momenty, které nás zasáhly viditelně. Naše přemýšlení se mění každý den, když se na nás například usměje bezdomovec nebo nám kamarád nedá ochutnat pizzu, kterou si koupil.

Pokračuj na: Posedlá multitaskem

© Mamlena


VLOG Dyed my hair pink / Cupcake time (EN/CZ)

5. prosince 2016 v 14:04 | Mamlena |  točím
pro mobil:

Vyřešila jsem svoje vlasové drama

3. prosince 2016 v 18:17 | Mamlena |  co miluju/nedoporučuju
Konečně jsem se rozhodla, že jsem dostatečně silná na to po tak dlouhé době vyřešit svoje vlasové dilema a sdílet ho s Vámi. :)

listopad 2012
říjen 2014

Jako teenager jsem měla vlasy po ramena, pravidelně zastřihávané mojí maminkou. Můj tehdejší přítel se na mě jednoho dne zadíval a pravil: "Bylo by cool, kdyby sis je nechala narůst co nejdelší." V té době jsem řekla jen "Proč ne" a od té doby vlasy stříhala jen ojediněle a to ne o víc než 5 cm. Vlasy mi tak dorostly po pas. Byly i přes peroxidování velmi zdravé, stále kudrnaté a lesklé a to po celé moje studium na gymnáziu.

Problém nastal, když jsem se přestěhovala do Prahy na vysokou. Netuším, jestli je to tamějším smogem. Spíš je to nervy. Vlasy se mi začly neskutečně vysoušet a v délkách tvořit vatové chuchvalce. Přestala jsem je nosit rozpuštěné, protože nevypadaly dobře a nedaly se pak šetrně rozčesat. Měla jsem je nejčastěji v drdolu, culíku nebo copu. Pro rozčesání jsem si koupila Tangle Teezer (ZDE), který určitě alespoň lidem s dlouhými vlasy doporučuji. Pokud se vlasy cuchají, je to prakticky nutnost. Také jsem vlasy začala rozčesávat pouze suché. Rozčesávání za mokra vlasy nejvíce trhá.

červen 2013
listopad 2015

Po necelých dvou letech studia, minulé Vánoce mi dost vlasů z nervů vypadalo a vlasy se začaly v délkách lámat. Prořídly mi natolik, že jsem viděla, že je potřeba stříhat. Nedokázala jsem si ale představit mít vlasy znova úplně krátké. Je mi 22 a krátké jsem je měla naposledy ve 14ti letech. Snažila jsem se vlasy všelijak podpořit přírodními maskami. Lidem s podobným problémem bych z nich doporučila používat převážně kokosové mléko a olivový olej. Vlasy mi poměrně dobře rostly a tak mi ty vypadané začaly hned podrůstat. Teď už mají takových úctyhodných 13 cm. V délkách šly ale vlasy stále naprosto doztracena.

Nový rok 2016
září 2016

Zkoušela jsem je zastřihovat a to ve výsledku až na prsa a od léta používám Gliss Kur Total Repair s tekutým keratinovým komplexem (ZDE), který pomáhá ještě lépe rozčesávat a zabraňuje lámavosti vlasů. Stále to ale bylo málo a vlasy byly moc řídké. Musela jsem je sestřihnout až na klíční kost, abych došla k podrostům. Mít vlasy stále takto světlé začalo být samozřejmě nemyslitelné. Nejenže blond barva vlasy ničí, na světlých vlasech je také nejlépe vidět, jak zničené jsou.

3.12.2016
2.12.2016

Už několik let si přeji mít vlasy růžové. Můj kadeřník zvolil barvu, která má naprosto minimální množství peroxidu tak, aby moje vlasy "nedorazila". Barva má nádherný odstín a jsem z ní nadšená. Postupně se bude vymývat, takže ve výsledku pravděpodobně ještě zesvětlá. Každopádně mě s takovou hlavou teď pravděpodobně na silnici nesrazí. Fotky jsou pořízené přímo po příchodu od kadeřníka, proto jsou na nich mé vlasy rovné. Uvidíme, jak moc se zatočí po umytí. Koupila jsem si v kadeřnictví medovou masku Dusy care (ZDE), kterou začnu používat. V budoucnu napíšu, jestli se jedná o zázrak nebo ne.

S nervy se mi zkazila samozřejmě i pleť, které jste si na fotkách taky jistě všimli, protože jsem na většině z nich naprosto bez make-upu. Kdyby Vás zajímalo také jaké produkty mi pomohly a dlouhodobě pomáhají v péči o pleť, dejte vědět. Ráda sepíšu článek i o tom. :)

Nenervujte se a hezky se o vlásky starejte, dokud je máte :D

© Mamlena

TOPlist