Příběh z románu - 1.díl

4. listopadu 2016 v 17:29 | Mamlena |  Příběh z románu
Zase další deštivý den. Je vlastně jedno jestli prší, je to spíš ,,další běžný nudný den". Vstávala jsem bez nálady a nepřidalo mi na ní to, že se Borek vyválel na zahradě v bahně. Poučila jsem ho, že se to nemá a ano - byla jsem na něj naštvaná, ale zároveň jsem byla ráda, že mě dnes aspoň mírně vyvedl z rutiny. Je totiž jediný. Bydlím sama, živím se jako spisovatelka, a tak ani z domu moc nevyjdu. Vybrala jsem si to a taky mi to vyhovovalo, nejsem zrovna společenský tvor. Ovšem čím je člověk starší, tím víc mu schází někdo, kdo není pes - někdo, kdo se neválí v bahně! Omyla jsem Borka a všimla si, že už je vlastně čas oběda. Nějak jsem si pospala. Nemá cenu vařit pro jednoho a to obvykle řeší instantní nudlová polévka. Dojedla jsem a chvíli zírala před sebe. Pak jsem se došourala po schodech nahoru k počítači a zmáčkla knoflík. Počítač zafuněl a dovolil mi otevřít si rozepsanou knihu. Přečetla jsem si poslední odstavec pro připomenutí a nehnutě přemýšlela, jak dál.

...drželi se tak pevně, jakoby se už nikdy neměli potkat.,,Musím jít, Rebecco," šeptal John stále dokola, aby to snad nezapomněl. ,,už teď jsem tu déle, než mohu.".
,,Proč vždy tak náhle zmizíš?" naříkala Rebecca
"Vrátím se" řekl klidně ale důrazně. Přitáhl si Rebeccu ještě na chvíli k sobě pro něžný polibek, pak odešel.
Rebecca náhle zůstala sama. Ještě před chvíli se citíla tak šťastná. Teď se jí stáhlo hrdlo a zalily oči.
Co to znamená? Chtěla běžet za ním a na tolik se ho zeptat. ,,Co když jde za jinou?!" Při té představě se naplno rozplakala...

,,Hoolka! Ani nevíš!" pousmála jsem se. Vážně jsem se dneska asi dobře nevyspala. ,,Příště si radši pořiď psa..."

Mezitím zazvonil v kanceláři advokáta Collinse telefon.
,,Poslouchám?" zvedl sluchátko. ,,To je ovšem smutná zpráva. Upřímnou soustrast... Samozřejmě, o to se postarám."
Na dveře kanceláře někdo zaklepal... ,,Ještě se ozvu. Na shledanou." ...a rovnou vstoupil.
,,Plukovníku! Rád vás po dlouhé době zase vidím." rychle položil sluchátko
,,Radši bych tu nebyl, pane Collinsi. Dozvěděl jsem se o té nehodě. Obávám se, že moji muži budou nyní potřeba." Přestože slovy vyjadřoval lítost, jeho tvář byla jako vždy kamenná.
,,Koukám, že máte skvělé konexe, pane plukovníku." zúžil oči Collins ,,ještě jsme o tom s panem O'Brianem nemluvili, ale předpokládám, že opravdu budeme potřebovat vaši pomoc."

Venku už přestalo pršet a začalo se smrákat. Ohlédla jsem se na Borka, co si kousal kostičku a usmála se.
Zajdu s Borkem na procházku. Obešli jsme město a skončili v parku za domem. Máme už svoji trasu i lavičku, na kterou si pokaždé sedám. Borečka u lavičky zaujal šnek. Já si všimla méně slizského tvora.
,,Ahój, ty jsi ale statný pejsek!" culila jsem se na ohromně přátelského labradora, který si ode mě vynutil podrbání na zvrásněném čele.
,,Chipe!" zvolal mužský hlas a já se tak lekla, že jsem si urychleně sedla na lavičku a zabodla pohled do země na Borka. Asi jsem vypadala, jako když mě učitelka na základce načape na okenním parapetu.
Po chvíli jsem se nenápadně ohlédla zpátky.
Byl vysoký, hnědovlasý. Tmavý svetr a manšestráky na něm plandaly, jak moc byl hubený. Ale tak krásný úsměv!
..Tady jsi! Pojď jdeme domůůŮ" to poslední ,,Ů" zařval, protože na něj Chip nadšením skočil.
Až když zmizeli ve tmě, zjistila jsem, že stále ještě civím jeho směrem a že bych si možná mohla zavřít pusu.
Sebrali jsme se a doma po sprše jsem zalehla do postele.
Před spaním jsem tak nějak přemýšlela, že mi bylo trochu líto, že si mě nevšiml.
Jedině dobře, pravděpodobně bych ze sebe stejně nevymáčkla ani slovo.

© Mamlena

Pokračuj na: Příběh z románu - 2.díl

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Na jakou tvorbu bych se měla podle Tebe orientovat?

Fotit 30.4% (7)
Vlogy 4.3% (1)
Gameplaye 8.7% (2)
Covery 13% (3)
Vlastní hudba 8.7% (2)
Móda 0% (0)
Psát 34.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

TOPlist