Listopad 2016

Mým milovaným lidem

30. listopadu 2016 v 12:38 | Mamlena |  aktuálně

Ahoj :)
Jak jste si jistě všimli byl tu dřív rozpis, že článek přidávám každý den zatímco video vždy ve čtvrtek. Snažila jsem se přidávat takhle často a konstantně, abych se dostala do nějaké rutiny, kterou bych se mohla při své práci řídit. Musím uznat, že to fungovalo výtečně až do doby, kdy mě všechny ostatní činnosti zabraly všechen čas natolik, že jsem nedokázala přemýšlet nad novými nápady a ty staré mi jaksi došly. Chci říct, člověk dokáže přispívat pravidelně, pokud ovšem ví o čem. Rozhodla jsem se tenhle týden rozpis smazat a slíbila jsem si, že budu přídávat jak často to bude možné z hlediska námětů. Namísto kvantity je totiž důležitější kvalita, že? Každý týden počítejte s novým videem, jen to nemusí být vždy ve čtvrtek. Tento týden budu vlog točit až v pátek, takže to zrovna do čtvrtka trochu nestíhám :) Že jsem už zdravá jak řípa, pracuji na natáčení coverů. Doufám, že mě v tom podpoříte a bude se vám moje práce líbit. Hodně nad blogem přemýšlím a snažím se ze sebe vymáčknout to nejlepší. Doufám, že je to vidět, taky doufám, že to s postupem času bude vidět víc a víc.

Na závěr bych ráda zmínila, že sháním někoho, který by byl ochotný kreslit pro mě drobné obrázky, na spolupráci. Stačilo by jen rychlokresby černobíle fixkou, samozřejmě bych ho uváděla pod jeho kresbami jako autora. Pokud byste pro mě chtěli nakreslit pár obrázků a kreslit i v budoucnosti, neváhejte se mi ozvat na madelainegao@email.cz.

Představovala bych si něco podobného tomuto:

nebo tomuto:

Mějte se krásně a užívejte dnešní šedý den naplno, protože takhle šedo bude ještě dlouho a to jaksi nedává vůbec žádný smysl... :/ emm
© Mamlena

Posedlá multitaskem

29. listopadu 2016 v 21:03 | Mamlena |  píšu
Ahoj, jsem Madelaine a mám závislost, se kterou bojuji po celý život.
Jsem posedlá multitaskem.
Jakmile se věnuji jen a pouze jedné činnosti, jsem nervózní. Příznaky nervozity se u mě projevují především na okousaných krvácejících prstech a rtu. Pevně zatínám zuby, drbu se ve vlasech a jsem všeobecně podrážděná. Mým nejlepším parťákem jsou žvýkačky. Pomáhají mi se uklidnit a soustředit. Co také pomáhá je elektronika. Sama bez YT nebo jiných videjí prakticky nejím a když jdu na výlet nebo procházku, nejradši u toho fotím. Jízda v MHD znamená někomu zavolat nebo napsat, o nudě na párty nemluvě. Nejlepší však je něčím se cpát. Jsem schopná při semestrální práci spořádat neuvěřitelné množství bonbónů, sušenek, popcornu, lízátek apod. Také hodně během dne vypiju, vždycky jen jeden doušek a za chvíli zas. Moje mysl je neuvěřitelně roztěkaná a ponořit se do činnosti dokážu jen pokud je to činnost opravdu velmi fyzicky nebo psychicky náročná. Bez těchto tří pomocníků nejenže se můžu ukousat, ale ještě místo práce nevnímám a prokrastinuji.

Zajímalo by mě, jestli je to problém čistě můj nebo prostě této doby. Nebo je to snad člověku přirozené po staletí? Moje maminka nedokáže poslouchat vyprávění, aniž by u toho minimálně nepucovala sporák a můj tatínek, neví do jaké pozice by se z neklidu při sezení nasoukal (stejně tak jako já). No dobře, možná to máme v rodině...

Ve škole mi kamarádka řekla, že když si nedělá zápisky, není schopná výklad přednášejícího dostatečně poslouchat. Při úklidu si většina lidí pustí hudbu a zpívá si minimálně v hlavě s ní. Znám člověka, který hýbe prsty na nohou i ze spánku. Jsem divná nebo je to přirozené? Vypadá to, že mají lidé problém odděleně zaměstnávat pouze psychickou nebo pouze fyzickou stránku. Jedna naše část se totiž vždy začne "nudit" a nevědomky něco provádět. V hlavě si tak zničehonic zpíváme písničku, co jsme ráno zaslechli - a jak že byl vlastně ten text? Nebo si při poradě prohlížíme světlá smítka na černé šifónové sukni, která z ní musíme nutně do jednoho sebrat.

A někdo se kouše.
Jsem ještě normální nebo ne?

Doctor Timmy the dog

27. listopadu 2016 v 14:10 | Mamlena |  točím
Krátké video pro zasmání :)

na mobil:

Melanie Martinez

23. listopadu 2016 v 21:30 | Mamlena |  poslechni si
Moc hezké písničky!

na mobil:

na mobil:

Tuhle mám radši v Nightcore verzi :3

na mobil:

Čechy krásné, Čechy mé #1

22. listopadu 2016 v 20:20 | Mamlena |  fotím










© Mamlena

Pokračuj na: Random Praha #1


Co všechno ty internety způsobily?

21. listopadu 2016 v 18:52 | Mamlena |  píšu
Zůstala jsem dnes ve škole až na večeři. Jak jsem v menze seděla a rozhlížela se, obklopovalo mě zhruba 30 lidí, ale bylo naprosté ticho. Každý seděl sám, u jídla pracoval na notebooku, chatoval s někým na mobilu nebo vše dohromady. Taky to tak dělám. Sociální média a novodobé technologie všeobecně jsou však často propírány kritikou. Běžně slýchám, že se skrz ně má socializovat, ale děje se naprostý opak. Nemůžu si odpustit přemýšlet nad tím, zda jsou tyto technologie příčinou problémů lidí nebo naopak oproštěním od nich.

Často lidé tvrdí, že se dřív jedinci mnohem víc bavili mezi sebou a necítili se sami. Měli své pocity, nálady a příběhy stále s kým sdílet a žádné technologie na to nepotřebovali. Opravdu to tak ale bylo? Mluvím o tom pocitu samoty, pouze o tom se totiž v tomhle tématu jedná. Je opravdu samota důsledkem sociálních sítí nebo spíš sociální sítě důsledkem samoty?

Každý se někdy cítí sám a to více či méně podle životní situace. Když příjdete do prázdného pokoje, ze školy, kde sotva někoho znáte, fakt, že si můžete sednout a někomu napsat nebo zavolat, vás alespoň částečně stále udržuje příčetnými. Zvážili jste ve svém tvrzení například nemocné lidi, studenty mimo domov, jedince se samotářskou prací, šikanované apod.? Ne každý je tak extrovertní, ne každého společnost začlenila a ne každý má tu možnost socializovat se, i tito lidé se ale nechtějí cítit sami a to jim novodobé technologie umožňují. Jsou díky nim schopni nejen zůstat v kontaktu s blízkými, ale také navázat nové kontakty s lidmi, kteří mají stejný problém a s nimi si navzájem pomáhat vše zvládnout.

Názory se ohledně tohoto tématu často dostávají do extrémů a argumentů je tak pro každého vždy dost. Já nikomu jeho názor nevyvracím, jen se chci ujistit, že při jeho vytváření zvažujete i druhou stranu mince.

Pokračuj na: Proč je dnes bisexualita tabu?

© Mamlena


Šedá duha

19. listopadu 2016 v 22:32 | Mamlena |  píšu
Život je jako duha v černobílém obraze.
Víme, že je barevná a krásná, ale nemůžeme ji ocenit a tu krásu vidět.
Můžeme si jen namlouvat a představovat, jaké barvy opravdu má.
Každý den se díváme na obraz, snažíme se v něm najít alespoň jemný barevný nádech.
Každý den nás obraz zklame.
Živí nás naděje, vědomí, že duha je barevná, i když obraz ne.
Těší nás v našich představách a snech.
Nikdy ji ale takovou neuvidíme.
Je lehké v tu chvíli ztratit víru.
Lidé tím nazývají dospělost.
Je hloupé a naivní stále hledět na obraz.
S vírou ale člověk ztrácí smysl.
Marně se dospělí snaží hledat smysl života, když přestali věřit v duhu.

© Mamlena

VLOG Museum of toys / Concert - 12.11.2016

18. listopadu 2016 v 10:19 | Mamlena |  točím
Můj první vlog :)

pro mobil:

Proč je dnes bisexualita tabu?

17. listopadu 2016 v 23:44 | Mamlena |  píšu
Kdysi dávno jsem se zúčastnila oslavy, na které se v jednom připitém okamžiku začalo polemizovat, zda vůbec bisexualita existuje. Už samotná otázka mi přišla směšná. Ještě víc mě tak překvapilo, když se všichni kromě mě jednomyslně shodli na tom, že je to pouze mýtus. "Buď je člověk teplej nebo není. Lidi, co říkaj, že jsou bi se akorát bojí přiznat, že jsou vlastně homo." bili se mí kamarádi v prsa. Všude na světě se otázka homosexuality neustále zkoumá a propírá. Jak málo toho ale víme o bisexualitě...

V antice se za bisexuály považovali prakticky všichni a bylo to tak na denním pořádku. U sexu se pohlaví naprosto neřešilo a nikdo by se na vás kvůli tomu nedíval skrz prsty. Než bylo muži 18, byl sexuálně zaučen mužem starším, se kterým po určitou dobu "chodil". Pak se v klídku oženil a měl děti. Po nástupu křesťanství se ale tento způsob myšlení a celková otázka sexu stala naprostým tabu. Přestože jsou Češi zrovna jedním z nejméně náboženských států (a to už desítky let), stále jsme v těchto otázkách šíleně konzervativní.

Nemůžu zapřít, jaký pokrok společnost v posledních letech ohledně homosexuality udělala, a to vnímám samozřejmě pozitivně. Ve spoustě zemí se schválily homosexuální sňatky a usnadnily se adopce takovým párům. Stále ale kroutím hlavou nad tím, proč se všechno tak škatulkuje? Proč musí člověk svou sexualitu vůbec definovat?

Dle mého názoru není člověk stádový tvor, ale párový. Asi se mnou souhlasíte, když řeknu, že si každý v životě hledá svou "spřízněnou duši". Právě je to buď partner nebo nejlepší kamarád. Sexuální přitažlivost však ve vybírání spřízněné duše v žádném případě nehraje roli. Důležité je, že jste s takovým člověkem bezstarostní, cítíte se pohodlně, uvolněně, vídáte se co nejvíc to jde a těšíte se na sebe. Snažíte se ho dělat šťastným, protože právě to dělá šťastné vás. Společnost však kamarády od partnerů silně odlišuje. Čím se láska k nejlepšímu příteli liší od lásky k partnerovi?

Neliší se, je to láska stejně oddaná a stejně silná. Jediným rozdílem je fyzická stránka vztahu. Každý kdo byl kdy ve friendzone si postěžuje, že je nejlepší kamarád to samé, co partner, jen se s ním nespí. A to je důvod proč v tolika případech nakonec po několika letech jeden z nejlepších kamarádů na druhého "vyjede". Nemusí to nutně znamenat, že je hned homosexuální. Zamiloval se do toho jednoho člověka, který je mu již několik let nejblíž. Na co se když se do někoho silně zamiloval, vůbec řeší, jakého je pohlaví? A nakonec: proč ho pak společnost kvůli tomu zařadí do nějaké menšiny a chová se k němu jinak než k ostatním?

Z tohoto úhlu pohledu by tak vlastně všichni lidé byli bisexuální. Pokud jsou v lásce upřímní, miluji druhé na základě osobnosti a osobnost je na pohlaví člověka nezávislá. Tak to vidím já.

Pokračuj na: Proč bychom měli neustále pochybovat?


Too cool for school?

14. listopadu 2016 v 17:57 | Mamlena |  aktuálně
Ahojky, moji milí lidi!

Možná jste zaznamenali, že jsem včera i přes svůj závazek v záhlaví blogu nepřidala žádný nový příspěvek. Moc se všem upřímně omlouvám. Je to z jednoho prostého důvodu, který mi právě dělá hlavu velkou jako balón.

Jak se pomalu blíží konec zimního semestru, dopisuji teď semestrální práci a mám školy Mount Everest. Upřímně jsem se nějak zasnila nad tím, jak je svět krásný, podzimně barevný a poetický, že jsem ani nečekala, kolik toho teď najednou budu mít. Nezvládla jsem si tedy články na včerejšek a zítřek ani předpřipravit. Jak tedy pozorně čtete další článek bude bohužel ve středu.

Dobrou zprávou ale je, že jsem přes víkend pracovala na novém videu, které můžete tradičně ve čtvrtek očekávat. Aspoň něco, že? Pokusila jsem se vytvořit svůj první vlog v životě, tak doufám, že budete schovívaví :)

Udělali jste mi v minulém týdnu ohromnou radost v návštěvnosti i komentářích u článků. Moc ráda čtu vaše myšlenky na své články. Moc by mě potěšilo, kdybych měla více zpětné vazby i na svá videa. Stále se snažím dělat je lepší a lepší a je těžké sama sobě kontrolovat vlastní práci a snažit se na ni najít, co zlepšit.

Na závěr se ještě jednou omlouvám. Přiznávám, že jsem z toho moc protivná, tak doufám, že dostuduji co nejdřív.

Madelaine (not cool enough for school)


TOPlist